|
FILON ALEXANDRIJSKÝ neboli žIDOVSKÝ (nar. asi r. 25 př. Kr.). Židé, kteří se po vysvobození z babylonského zajetí usadili v Alexandrii a založili tam kolonii, byli dost svěží a silní, aby vstřebali a přizpůsobili si řeckého ducha a vybudovali tak novou židovskou filosofii, cele prodchnutou náboženským citem, orientálně barvitou a nad rozumovou, jež se stala myšlenkovým pilířem staletí následujících. Nejvýznačnější představitel této filosofie byl Filon, který spojil učení persko-židovské s platonismem a stoicismem v podivuhodný fantastický celek, ostře charakteristický pro tuto dobu úpadku logického myšlení, vznícené obrazivosti a prudkého rozmachu teosofických spekulací. Vycházel z přesvědčení, že Písmu se nesmí rozumět doslova a že filosoficky vyspělý člověk v něm má vyhledávat věčné pravdy, skryté za alegorickými historickými kulisami. Teologie má být pěstována jako věda: a nejlepší cesta k tomu cíli je stará řecká filosofie. Filonův Bůh je tak nadpomyslně dokonalý, tak výsostný, že nemůže přijít do styku s hmotou, pramenem všeho zla. Stojí nad námi tak vysoko, že nejsme oprávněni o něm vyslovit ani jeden jediný soud, převzatý ze zkušenosti. Stvořil pouze svět platónských idejí, a aby nemusel přijít s hmotou do styku, vyvolal k životu nehmotné síly, které pak začaly hmotný svět podle božích návrhů uskutečňovat. Nejvyšší z těchto sil jsou Dobro, Spravedlnost a Moc, spojené další silou, Slovem (Logos). Tento Logos je cosi jako syn boží a božské ideje jsou v něm uloženy; je to zástupce boží na světě, archanděl, prostředník mezi zemí a nebem. Dovede panovat i tvořit. Mezi světem a nebem, mezi duchem a hmotou pak stojí člověk, účastný i na hmotném i na božském: tělo je smrtelné a hmotné, duch je božský a nesmrtelný. Je pošpiněn svým pobytem v tělesném žaláři; potřebuje se vymanit z pout hmoty a očistit se návratem k Bohu. Toho se dosahuje v mystickém vytržení, v nadšení, v extázi, kdež lidské vědomí úplně zaniká a člověk se sjednocuje s Logem. Filonovy extáze jsou pramenem opravdového poznání, nezávislého na smyslech; je to dar nekonečna konečnému lidskému tvoru. Filon dal filosofický výraz citovým proudům, jež tehdy vanuly rozšířenou prostorou zmatené, rozkolísané Evropy. Stejnou cestou jako on vykročila i filosofie křesťanská, stavíc stejně jako on náboženskou víru nad krásný, přejasně myslící a sám o sobě božský rozum starých Helénů. [BACK] |